„Zip bez zipu“, jak jej ve svém populárním novinovém sloupku v r. 1958 poprvé nazvala žurnalistka Sylvia Porter, spatřil světlo světa již ve 40. letech minulého století. Bylo to díky švýcarskému inženýrovi George de Mestral. Ten po jedné vycházce v horách se psem zjistil, že se jemu na oděv a psovi na srst nalepily části rostliny Arctium. Když se na to podíval mikroskopem, zjistil, že rostlina, která je známá takovým rozšiřováním svých semen, má na svých plodech malé háčky se schopností připevnit se na okolní objekty. Jako správný inženýr se pustil do bádání tohoto faktu a za několik let se mu na tomto principu podařilo vytvořit umělé vlákno, látku, která sestávala ze dvou částí – jedné, která má miniaturní háčky a druhé, která má přiměřeně velká oka nebo smyčky, které mohli háčky svou velikostí přesně zachytit. Jedna část látky se tak pevně připevní ke druhé a i po vzájemném odtržení lze celý proces zopakovat. A světlo světa spatřil ve své první podobě tvz. suchý zip.

Ze švýcarských hor přes NASA do vesmíru

První De Mestralove pokusy byly s bavlnou. Bavlna se však v poměrně krátké době roztřepala a opotřebovala. Výsledkem bylo, že společnost De Mestral začala zkoumat použití syntetických vláken a věřila, že poskytne odolnější produkt. De Mestral si ostatně vybral nylon s odůvodněním, že se snadno „nerozchází“ a rovněž nepřitahuje plísně, není biologicky odbouratelný a mohl by se vyrábět ve vláknech různé tloušťky. Nápad fungoval. V roce 1955 dostal na svůj vynález ve Švýcarsku patent. Díky tomu mohl otevřít své obchody v několika zemích západní a severní Evropy, v Kanadě a později i ve Spojených státech. Traduje se, že když vynálezce žil, prodalo se v průměru až 55 milionů metrů suchého zipu ročně.

V té době propagaci jeho vynálezu napomohla hlavně NASA, která suchý zip zakomponovala do skafandrů astronautů, kteří se mohli konečně pohodlně a rychle oblékat či připevňovat předměty nepodléhající gravitaci ve vesmírných stanicích. Naopak americká armáda, která suchý zip považovala za půvabný k použití na svých uniformách, od něj časem upustila, protože charakteristický zvuk, který otevírání zipu provází, překážel vojákům i takticky tichému pobytu v terénu.

Suchý zip v módě a botách

Když v 60. letech suchý zip dostal další barvy, dali mu ve svých futuristických módních kreacích prostor i návrháři jako Pierre Cardin, André Courréges nebo Paco Rabanne. V té době byl suchý zip vylepšen přidáním polyesteru.

 

V roce 1978, kdy de Mestralův patent vypršel, rychle zaplavily trh levné imitace jeho produktu z Tchaj-wanu, Číny a Severní Koreji. V současnosti je ochranná známka předmětem více než 300 registrací ve více než 159 zemích. George de Mestral byl za svůj vynález uveden do Národní síně slávy vynálezců v USA.

Suchý zip se používá opravdu všude a nevyhnul se ani námi sledovanému světu módy a bot. V 80. letech si ho adoptovaly sportovní značky jako Adidas, Puma a Reebok, které jej zakomponovaly do svých tenisek, které se staly hitem a to nejen v segmentu dětské obuvi. Jednoduché obouvání a zouvání zavážilo a suchý zip se na několik let dostal na výsluní. Bublina však rychle splasla a také sportovní a obuvnický průmysl se postupem času znovu vrátil k prvkům šněrování a vzniká tzv. slip on obuv.

Výhody a nevýhody

Suchý zip se tedy ve sportovní obuvi objevuje už v menšině, převahu má zejména v dětských kolekcích, čímž samozřejmě vyvažuje fakt, že děti potřebují dorůst, aby se mohly popasovat se šňůrkami. Suchý zip je oblíbený také v dětské zimní obuvi a očekáváme, že pro svou praktičnost z ní tak snadno nevymizí. Slouží i osobám s postižením, starým lidem, všem, kterým oblékání a obouvání se šňůrkami a zipy může dělat problém.

Zde je třeba říci, že k vytlačení suchého zipu z oděvů a obuvi přispěl fakt, že materiál kumuluje prach, zachycuje vlasy, chlupy. Smyčky se mohou po delším používání prodloužit nebo zlomit. Zip se nechtěně zachycuje i k jiným částem oblečení, ke svetrům. Chcete-li suchý zip odlepit, oblečení se může poškodit. Kromě toho zip, používá-li se v blízkosti pokožky, absorbuje vlhkost a pot. Proto je třeba jej pravidelně čistit, větrat a udržovat.

Ze všeho zmiňovaného lze říci, že suchý zip je praktickým prvkem v obuvnickém průmyslu, nepatří však mezi stylové či designové skvosty. To, co je pro jednoho „topka“, pro jiného v botách „no go“. Minimálně v teniskách, Mary Jane balerínkách, sandálech či zimní obuvi se s ním však setkávat budeme. Pokud se návrhářům poštěstí, může suchý zip té které botě i slušet. Jako v dětských modelech Skechers a Dockers, které jako novinku naleznete u nás v e-shopu. Tady můžete suchému zipu šanci klidně dát.